„Situace je plně pod kontrolou a krize je zažehnána“, zaznívá z úst představitelů vládní koalice na Slovensku prakticky každý týden. A že je co zažehnávat. Po roce byl parlament konečně schopen zvolit si svého předsedu. Tím se stal Richard Raši z Hlasu. Proč až po roce? Protože po odchodu Petra Pellegriniho (bývalý předseda Národní Rady) do prezidentské funkce se v koalici rozpoutala bitva o moc, která paralyzovala parlament i vládu. Nejdřív se Andreji Dankovi rozpadl poslanecký klub, který zachránil Fico „přestupem“ jeho vlastního poslance do klubu SNS. „Odpadlíci“ z SNS pak začali vyhrožovat vládě blokováním parlamentu (což i dělali), přičemž bez ostychu požadovali funkce za pokračující poslušnost. Přidali se k nim i „rebelové“ z Hlasu, kterým šlo o hodnoty, a nikoliv o funkce, až tak moc, že se nakonec stali ministrem (Samuel Migaľ) a státním tajemníkem (Radomír Šalitroš). 

Krize a chaos jsou slova, která definují současnou slovenskou vládu. Ať už se ale jedná o koalici, katastr, konsolidaci nebo zvýšenou kriminalitu, všechny krize mají jedno společné: „vláda za nic nemůže“. Buďto můžou za problémy ukrajinští hackeři, gruzínské legie, opozice, bývalé vlády, liberálové, matka Michala Šimečky, američtí agenti nebo Brusel. Ale pozor, Brusel může za problémy jenom tehdy, když se nejedná o problémy zcela zásadní pro celou společnost a fungování státu jako takového. Brusel je zlý a škodlivý, to jo, ale když přišly minulé září ničivé povodně, na koho se Fico obrátil se žádostí o pomoc? (Nápověda: Moskva to nebyla). Na jižním Slovensku se teď šíří slintavka a kulhavka, které zabíjí celé chovy dobytka a škody už teď překročily miliony EUR. Existují přitom vážná obvinění, že stát zanedbal preventivní opatření, když byl virus ještě na území Maďarska a při jeho eliminaci postupuje přinejmenším „laxně“. Teď je Evropská unie Ficovi samozřejmě dobrá. Kromě kompenzace za ztráty také proto, aby se mohl chválit, že Slovensko postupuje přesně podle protipandemických pravidel EU. Škoda, že se jimi neřídil již během pandemie Covidu, ale budiž. Když jde o skutečné hrozby, nakonec se populisti vždy s pláčem rozběhnou za dospělou autoritou. 

Tím se dostáváme k nejaktuálnější hrozbě, která se valí zpoza oceánu a má potenciál ohrozit celou Evropu, ale Česko a Slovensko obzvláště tvrdě. Donald Trump je připraven uvalit 25% cla na dovoz automobilů do Spojených států. O této možnosti mluvil již dlouho, ale zjevně ho nikdo nepřesvědčil, aby změnil svůj názor. Ficova návštěva na konferenci konzervativců CPAC, rozhovor s Elonem Muskem ani srdečné vztahy Trumpa s dalším proruským populistou Viktorem Orbánem zjevně nepomohli ničemu. Fico se tak znovu obrací na Brusel se žádostí o kompenzaci výpadků v exportu, který bude nevyhnutelně následovat. 

Bohužel to vypadá tak, že cla na automobilový průmysl jsou jenom jednou z mnohých epizod krize, která nás v transatlantickém vztahu čeká. V Bílém domě sedí nevyzpytatelný prezident obklopen lidmi, kteří upřímně nenávidí Evropskou unii. Následující čtyři roky proto budou pro Evropu i Česko zkouška ohněm. Kdo jí provede Česko lépe? Proruský populista, který již zpackal co se dalo, a který nemá kapacitu na to dělat vážná rozhodnutí? Nebo vláda, která nejen, že převedla Česko přes nepořádek po Babišovi, energetickou krizi nebo vysokou inflaci, ale také zvládla prosadit reformy a posílit Česko v zahraničí? Teď je čas stát na správné straně. 

---

---