Voda v krajině je veřejný zájem

22. listopadu 2019, Anna Michalčáková

V předchozím textu seriálu Držme se při zemi jsem představila problematiku meliorací na českých polích a vyjmenovala zásadní problémy, které brání jejich úpravě. Jak tedy zajistit, aby nám tyto stavby pomohly zadržet vodu v krajině?

První a zásadní podmínkou správného využívání meliorací je vnímání a používání meliorační stavby v její celistvosti, což však současný systém není schopen zajistit. Metodika vypracovaná Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy však přináší systémové řešení: klíčem k úspěchu je obnovení vodních družstev.

Nejprve je třeba nalézt meliorační stavby, které nejsou správně evidované. K tomu VÚMOP používá letecké snímkování za použití dronů. Meliorační zařízení je v terénu znatelné, protože se ve srovnání s okolím projevuje rozdílnou vlhkostí půdy. Toto systémové opatření je oproti ostatním překážkám relativně jednoduché a úspěšné, i když časově náročné.

Čí je to vlastně problém?

Další krok jsou pozemkové úpravy, které slouží k narovnání těch vlastnických vztahů, které neodpovídají stavu zapsaném v katastru nemovitostí. Úpravy mají současně prospěšný vliv na životní prostředí, protože často vedou k rozdělení velkých lánů. Pozemkové úpravy řeší celé zasažené území komplexně – prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, zabezpečují jejich přístupnost pro vlastníky a vytvářejí podmínky pro racionální hospodaření. V rámci pozemkových úprav je také možné vyhodnotit stav melioračních zařízení a navrhnout vhodnější řešení (eliminace, rekonstrukce či modernizace).

Potíž je v tom, že provedení komplexních pozemkových úprav je velmi náročný proces, do kterého se musí zapojit řada aktérů s různými zájmy. Přesto je to jediná varianta řešení problémů v krajině, které přesahují pozemek jednoho vlastníka. Pozemkové úpravy nakládání s odvodňovacími stavbami značně zjednodušují, protože vyjasňují vlastnické vztahy.

Zásah do stavby vyžaduje stavební povolení a k jeho získání je opět nutné zajistit souhlas všech vlastníků. Připomeňme, že meliorační stavby se zpravidla rozkládají na území mnoha vlastníků, z nichž většina na pozemku nehospodaří a ani neví, že se stavba na jeho pozemku nachází a že má povinnost se o ni starat. Navíc hlavní meliorační zařízení (HMZ) vlastní stát, zatímco tzv. podrobná (PMZ) vlastníci jednotlivých pozemků.

Co je nutné změnit

Získat na takovou stavbu povolení je v současnosti prakticky nemožné. I proto se na tento problém zaměřila dvojice odborníků z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, docentka Ivana Průchová a doktor Jakub Hanák. Ti se ve svých pracích zaměřují na problematiku vody v právních vztazích a spolupracovali také na vytvoření metodiky, která předkládá rámcový návrh potřebných legislativních změn. Klíčovou součástí je právě návrh na znovuobnovení právnické formy vodního družstva.

V roce 2016 vláda vydala usnesení č. 479 k návrhu opatření k omezení následků sucha a nedostatku vody v ČR. Jedním z typů opatření může být i rekonstrukce a modernizace staveb tak, aby se z nich staly skutečné hydromeliorace. Dokonce by bylo možné na takové projekty získat i dotace. Roztříštěná vlastnická struktura a neochota tento problém systémově řešit v podstatě zůstává jedinou překážkou pro komplexní řešení problému stárnoucích a nevyhovujících odvodňovacích staveb. Vláda by tento problém měla co nejdříve vyřešit, může tím totiž významně pomoci v adaptaci na změnu klimatu a zmírnit dopady sucha.

Kromě toho, že bychom k melioracím měli přistupovat jako k věci veřejného zájmu, musíme především zjednodušit podmínky jejich modernizace a upravit pravidla financování jejich provozu, aby bylo při úpravách například požádat o dotaci. Se všemi těmito kroky by mohla pomoci obnovená vodní družstva.

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter