Zákon o referendu je pořád nesmysl

25. března 2019, Petr Pešek

Jednou jsme to slíbili, tak jsme to holt museli udělat. Raději ale opatrně. A když to neprojde, což je pravděpodobné, tak se holt nedá nic dělat… Podobný alibismus je cítit z návrhu zákona o celostátním (obecném) referendu, na jehož podobě se shodli ANO, ČSSD a Piráti. To ale neznamená, že by nebezpečí nesystémového zásahu do českého ústavního pořádku a narušení principů parlamentní demokracie bylo zcela zažehnáno.

Podle publikovaných parametrů návrhu by se referendum konalo po shromáždění 450 tisíc podpisů. To je sice rozumnější než jiné návrhy, počítající jen se 100 tisíci, nicméně pořád je to jen nějakých 5,4 % oprávněných voličů. Další možnost je souhlas obou parlamentních komor, kterému by asi musel předcházet nebývale silný veřejný a mediální tlak. Což také nelze zcela vyloučit.

Bezpečněji zní podmínka, že by pro platnost referenda byla nutná čtvrtina oprávněných voličů – všech, nikoliv jen zúčastněných, tedy zhruba dva miliony. Ani to ale není nezdolné: Prostý součet voličů tří stran, které referendum navrhují, je 2,4 milionu. Jistě, jejich shodu na konkrétním návrhu není lehké si představit, ale nemůžeme ji ani vyloučit. Každopádně je tedy dobře, že jsou z návrhu vyřazeny mj. změny ústavy či mezinárodní smlouvy a závazky.

Pohnutky stoupenců přímé demokracie jsou různé – od oportunismu ANO přes levicový naivismus ČSSD, levicový extremismus KSČM, „soft jakobínství“ Pirátů až po byznys model SPD.

Zatím největší zárukou se ovšem zdá být neprůchodnost návrhu. A to nejen v Senátu, kde po minulých volbách posílila pravice v čele s ODS. Jisté to navrhovatelé nemají ani v Poslanecké sněmovně, protože dalším zastáncům obecného referenda – KSČM a SPD – se zpřísnění podmínek a nemožnost hlasovat např. o odchodu z NATO či EU vůbec nelíbí.

Tomio Okamura je například smutný, že k uspořádání referenda je potřeba 450 tisíc podpisů. Kdyby přitom přesvědčil všechny voliče svého projektu (538 tisíc ve sněmovních volbách), měl by to v kapse i s rezervou počítající s volnými radikály… A pokud mu vadí, že v návrhu není nesmysl s přímou odvolatelností politiků, měl by být také rád. Kdoví, proti komu by se to nakonec obrátilo.

Pokud návrh na referendum neprojde, bude to dobrá zpráva, neboť by znamenal neorganický zásah do našeho ústavního pořádku. V Ústavě v článku 2.2 se sice praví, že „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“, to ale neznamená, že se tak musí stát a v jakém rozsahu. Zcela dostačující jsou ad hoc referenda jako o členství v EU.

I při negativním výsledku je ale zjevné, že se tu rýsuje nová štěpící linie mezi stoupenci parlamentní a přímé demokracie, jakkoliv jsou jejich pohnutky různé – od oportunismu ANO přes levicový naivismus ČSSD, levicový extremismus KSČM, „soft jakobínství“ Pirátů až po byznys model SPD. A toto tedy nemusí být poslední slovo.

štítky: #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter