Půdu máte ve svých rukou

12. prosince 2019, Kateřina Hloušková

Problematika sucha a nedostatečná schopnost krajiny zadržet srážkovou vodu je komplexní a palčivý problém, který je nutné řešit na mnoha úrovních. Jedním z klíčů ke změně je přístup k informacím. Veřejnost i samotní vlastníci půdy mají mnohdy pocit, že nemohou nic dělat, že vše je v rukou „velkých hráčů“, v tomto případě velkých agropodniků, ale to není tak docela pravda. Uvést tyto mylné představy na pravou míru se rozhodli i kolegové z Evropského informačního projektu (EIP), kteří si pro letošní rok zvolili téma Návrat k přirozenosti. Jak konkrétně ochránit krajinu před suchem.

Představte si, že jste majitelem bytu nebo rodinného domu, ale máte jen mlhavou představu, kde přesně leží, v jakém je stavu a jakou má hodnotu. Už léta jste se tam nebyli, netušíte, co se s ním děje. Víte jen, že vaši nemovitost někdo užívá, ale je vám víceméně jedno, jak se k ní chová. Občas dorazí nějaké peníze za nájem, na jehož výši jste se kdysi dohodli, nebo ani to ne. Jste vlastně rádi, protože sami to dělat nemůžete nebo nechcete, a tak prostě věříte, že nájemce o vše řádně pečuje. A pokud ne, no tak přece o nic nejde. Připadne vám to nepravděpodobné? Myslíte si, že se takto nikdo nechová? A přesto je to běžná realita, jen se netýká bytu či domu, ale zemědělské půdy.

Je to o to horší, že sebezničenější dům či byt lze zrekonstruovat nebo zbourat a využít alespoň pozemek, ale zničenou půdu jednoduše „opravit“ nelze. Vznikala až tisíce let, její obnova trvá dlouhá desetiletí a v mnoha případech je její znehodnocení definitivní. Ještě začátkem minulého století byla kvalitní půda tím nejcennějším, po čem lidé toužili. Mít dostatečně velké úrodné pole znamenalo mít se dobře, mít budoucnost.

Nestaráme se o ni, ale je pořád naše

I dnes, kdy si většina z nás veškeré potraviny kupuje, stále platí, že se někde musí vypěstovat. Bez jídla to zkrátka nejde, na jeho kvalitě a množství přímo závisí naše existence a zdraví. Naprosto klíčové jsou i další funkce krajiny: její schopnost zadržovat a čistit vodu, vstřebávat nebezpečné plyny, ochlazovat vzduch, nezanedbatelná je i její estetická hodnota. To vše je přímo závislé na množství a kvalitě půdy. Tak jak je možné, že dovolíme, aby se z takto nezpochybnitelné hodnoty stal pouhý nástroj relativně krátkodobého zisku?

Naši půdu jsme dvakrát předali někomu jinému: nejprve v padesátých letech nedobrovolně jednotným zemědělským družstvům, po restitucích v devadesátých letech znovu a dobrovolně zemědělským podnikům. Tehdy jsme se rozhodli věřit, že jsou to odborníci, kteří se o ni postarají lépe než my. Ale co když ne? Co když potřebují jen splnit plán a vydělat si? Ve skutečnosti jsme to my, samotní vlastníci, komu na půdě musí záležet. Po dlouhá desetiletí lidské zásahy krajinu spíše hyzdily a devastovaly, ale to můžeme změnit. Možná si říkáte, že jedno políčko ztracené někde uprostřed lánů stejně nic nezmění. Ale byli byste překvapeni.

V 90. letech jsme se rozhodli věřit, že zemědělské podniky jsou odborníci, kteří se o půdu postarají lépe než my. Ale co když ne?

Navštívili jsme několik takových míst, kdy rozhodnutí jednoho drobného vlastníka, jeho zájem a energie znamenaly výraznou proměnu okolní krajiny. Vždy záleží na konkrétní poloze, ale při troše štěstí může vaše osobní rozhodnutí vést k celé řadě pozitivních změn: K rozbití obrovských lánů vystavených vodní a větrné erozi, k zabránění nebo alespoň zpomalení odtoku vody, ke vzniku pěkného krajinného prvku – remízku, mokřadu, ovocné aleje, nebo třeba jen příjemného místa se stromem a lavičkou. Do rozlohy tří set metrů čtverečních dokonce nepotřebujete žádná povolení a je to jen na vás!

Pokud jako majitel budete trvat na určitém šetrnějším obhospodařování vašeho pozemku, je pravděpodobné, že z důvodů technologických i technických bude takto obhospodařován i celý půdní blok, kterého je vaše půda součástí. „Vypadnutí“ byť jen malé části velkého lánu je pro zemědělce problém, který jej může přimět k pozitivním změnám v hospodaření (způsob orby, množství a druh používaného hnojiva apod.) Možností je velké množství, stačí jen opravdový zájem, chuť a odvaha.

To nejmenší, co lze udělat, je zajet se na své pozemky podívat. Možná budete příjemně překvapeni, možná vás tato cesta přiměje jednat. Můžete třeba kontaktovat zemědělce, spojit se s majiteli sousedních pozemků, začít se zajímat o dění v obci, v jejímž katastru se vaše půda nachází. Nebo se podívat na místní územní plán, zjistit, zda vaše půda není třeba součástí plánovaného ÚSES, Územního systému ekologické stability. (A pokud ano, máte téměř vyhráno.)

Co ale můžete dělat, když nejste spokojeni s dosavadním hospodářem? Jak na to, když si přejete upravit smluvní podmínky? A co když chcete smlouvu ukončit? Jak a kde hledat nového hospodáře? Jak sestavit novou smlouvu a co vše může obsahovat? Rozhodli jste se převzít pozemek do vlastní péče? Je vůbec přístupný? Co můžete dělat, pokud tomu tak není? Co to jsou komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) a jak vám mohou pomoci? Kdo vám pomůže, když se rozhodnete sami hospodařit? Kde se to naučíte? Chcete na svých pozemcích vybudovat nějaký krajinný prvek? Jak na to a kdo vám pomůže s financováním? Můžete nechat půdu jen tak ladem? Zjistili jste, že na vašich pozemcích někdo hospodaří bez právního důvodu? Nebo je vlastnictví pozemků nejasné a nedořešené? Otázek je jistě nepřeberné množství.

Návrat k přirozenosti je návratem ke kulturní pestré krajině, v níž se drží voda, prospívá tu rozmanitá fauna i flora a dobře se v ní žije, pracuje a odpočívá i lidem.

Aktuálním výstupem Evropského informačního projektu, který se vydává v rámci širšího projektu Měříme, šetříme je brožura Rádce pro odpovědné vlastníky půdy, která vychází z rozsáhlého materiálu Nadace partnerství, o kterém jsme už informovali. Jak materiál Nadace Partnerství, tak brožura EIP, která z něj vychází, drobné držitele půdy detailně seznamují s právy a povinnostmi, které ve vztahu ke svému majetku mají. Brožura přehledně a stručně nabízí konkrétní relevantní informace, odkazy na právní či finanční podporu, na jejichž základě se vlastníci půdy mohou kvalifikovaně rozhodnout, jak se svojí půdou naložit – tak, aby přispěli ke schopnosti krajiny zadržet vodu a bránit půdu před další degradací.

Hloušková Kateřina

Kateřina Hloušková

vedoucí projektů

štítky: # #




sdílet na twitteru sdílet na facebooku sdílet na linkedin sdílet na google plus odebírat newsletter