Vláda České republiky ke konci června souhlasila s pokračováním procesu ratifikace Istanbulské úmluvy. Díky tomu se následně úmluva posunula k ratifikaci do Poslanecké sněmovny, která má nyní rozhodnout o jejím dalším osudu. Nicméně již v těchto dnech se proti ní postavila skupina poslanců napříč celou Sněmovnou.

V posledních dnech se zformovala skupina poslanců ODS, KDU-ČSL a ANO, která odmítá ratifikaci úmluvy. Důvodem jejich skepse vůči dokumentu je přesvědčení, že se jedná o ideologický text, který má v sobě několik problematických bodů.

Hlavním bodem kritiky a obecného odmítání úmluvy je zavedení pojmu gender do českého právního řádu. Tento fakt především zdůrazňovali poslanec ODS Jan Skopeček a poslanec za ANO Patrik Nacher. Potíž spočívá v tom, že české právo zná pojem pohlaví, které je chápáno jako biologický konstrukt, který nelze ovlivnit, jelikož se s ním narodíme. Avšak gender je sociálním konstruktem, tzn. že lidé jsou k němu vychováváni (genderová stereotypizace) a mohou si ho sami určit. Zde by se mohla potenciálně otevřít Pandořina skříňka, která bude obsahovat několik různých pohlaví, protože přece každý můžeme být čím chceme.

Mezi nejproblematičtější články patří: článek 8 (financování příslušných organizací), článek 12 (vymýcení předsudků, zvyků a tradic, jež jsou založený na podřízenosti ženy), článek 14 (výuka o genderových rolí, prevenci násilí a genderově podmíněném násilí) a článek 60 (azylová politika). Tyto články působí kontroverzi, protože jejich výklad můžeme vést například až k zákazu pomlázky, viz článek 12, dle kterého by mohla být pomlázka definovaná jakožto násilí mužů na ženách ve jménu tradice.

Všechny tyto malé dílky pak tvoří mozaiku skepse poslanců vůči dokumentu. Zároveň se poslanci vyjádřili, že by chtěli bojovat vůči sexuálnímu násilí a podporovat jeho prevenci, k tomu ale není potřeba vnějšího dokumentu, jenž by v budoucnu mohl napáchat více škody než užitku.

---