Populistické strany křičí, že se rozpočet škrtí moc a nepotřebuje žádné nebo minimální úpravy. Odborníci na rozpočet naopak říkají, že je to málo. Jak to tedy je? Pravda je jako obvykle někde uprostřed. Stejně tak i výsledek finálního rozpočtu, který nás posouvá ke zdravým financím a zároveň udržuje sociální smír. To jsou totiž dvě kritéria, které se při tvorbě musí nejvíce zohlednit. Petr Fiala a Zbyněk Stanjura opět ukazují, že jsou mistři kompromisu.

V ideálním světě bychom samozřejmě měli vyrovnaný rozpočet už prvním roce vlády Petra Fialy. V ideálním světě ale bohužel nežijeme a je nutné přihlédnout ke vnějším faktorům, které vládu a hlavně ODS nutí k pomalejší cestě za vyrovnaným rozpočtem. Jen ve zkratce: válka, inflace, vláda pěti různých koaličních stran, sociální smír a energetická krize. To je v kostce to, co vládu nutí cestu ke zdravějším financím prodloužit.

Vláda dala svým voličům slib, že bude konsolidovat veřejné finance. Tento slib plní. První rozpočet, který bude ovlivněn v květnu představeným konsolidačním balíčkem, tak bude rekordmanem. A to hned několikanásobným. Poprvé od roku 2016 klesnou výdaje státního rozpočtu a poměr schodku veřejných financí vůči HDP pod tři procentní body. To se minulým vládam, jejichž resort financí mělo v gesci Hnutí ANO, nepovedlo ani při mimořádném růstu ekonomiky. Pokles pod tříprocentní hranici také znamená dosažení jakési magické hranice, kterou rozpočtově odpovědným státům určují Maastrichtská kritéria.

Skutečnost, že je takový rozpočet opravdu rekordní můžeme dosvědčit i několika dalšími fakty. Za prvé se kvůli vysoké inflaci zvyšují státu náklady na (mimo jiné) platby starobních důchodů, které se povinně zvyšují o inflaci.. Stát také platí více za všechny nákupy, které jsou jednoduše kvůli růstu cen dražší. Na druhou stranu se ale příjmy z výběru daní (konkrétně DPH) nezvýšily poměrně o inflaci, tak jak tvrdí exministryně Schillerová, a stát tak v roce 2024 vybere na daních v reálných číslech o sedm procent méně.

Za druhé se Fialovi a Stanjurovi podařilo dojednat takový kompromis, který zachová investice do klíčových oblastí jako je zdravotnictví nebo obrana při nezvyšování daňového zatížení zaměstnanců. Česká republika tak bude již v následujícím roce vynakládat více než 2 procenta na obranu, tak jak jí to ukládá NATO. To vše při zohlednění války, energetické krize a tragického stavu veřejných rozpočtů, které vládě zanechalo hnutí ANO.

Jak toho vládní koalice dosáhla? Je to zásluha především ozdravného balíčku, který kromě parametrických změn seškrtal také dotace za 80 miliard korun. Téměř 40 miliard zajistí zrušení dotace na podporu přenosové soustavy. Dalších více než 10 miliard pak zrušení nepotřebných zemědělských dotací. 8 miliard přinese zrušení programu pro reformu regionálního školství. Fiskální úsilí vlády, společně s centrální bankou, bude mít pro občany také další výhodu, kterou jsme mohli pozorovat již v minulém měsíci. V září totiž meziměsíčně klesly ceny o 0,7%, což je v novinářsky oblíbené verzi roční tempo poklesu o 8,5%.

---