10. listopadu spatřil světlo světa návrh emisní normy Euro 7. Navzdory všem očekáváním přichází s řadou radikálních požadavků, které mohou ohrozit mobilitu v Evropské unii jako celku. Necílí totiž jen na spalovací motory, které už jsou beztak dávno na tapetě, ale paradoxně i na typy vozidel, která by měla přispět k udržitelnější dopravě – hybridy, elektromobily, kamiony a autobusy.

Ano, je pravda, že pokud jde o emise z výfuku, oproti stávající „euro šestce“ se toho příliš nemění – pouze se slaďují požadavky na benzínové a naftové motory (v neprospěch těch druhých). Jenže pak už je to jedna nášlapná mina za druhou.

Zaprvé, emise se podle nové normy mají měřit ještě přesnějšími přístroji než dosud, a to i v extrémních situacích, do kterých se řidič běžně nedostane. Fakticky to znamená výrazně přísnější limity pro oxidy dusíku, formaldehydu, nemethanových organických plynů a amoniaku. Rovněž se má zpřísnit limit pro tzv. evaporativní emise („emise z nádrží“), což v podstatě znemožní výrobu menších aut.

Zcela nově se mají měřit také emise z otěru brzd a pneumatik, což negativně dopadne na výrazně těžší elektromobily. U hybridů má být navíc zaveden požadavek na nucené využívání elektromotoru, například při vjezdu do center měst s nízkoemisními zónami.

A to nejlepší na konec: nová norma má začít platit už od července 2025 v případě osobních aut a dodávek a o dva roky později u nákladních aut a autobusů.

Elektromobilita v ohrožení?

Ať se na to díváte z kterékoli strany, jde o frontální útok na mobilitu v EU. Což bolí o to víc, že jde o útok od Evropské komise, instituce, která se vždy holedbala tím, že jí na volném pohybu v Unii záleží. Nejde jen o individuální mobilitu běžnými (elektro)auty, ale i o veřejnou dopravu autobusy (která by měla být individuální mobilitě alternativou) nebo o přepravu zboží kamiony (za situace, kdy s ní v EU z různých důvodů není možné masivně přejít na železnici).

V obou těchto segmentech přitom platí, že technologický rozvoj zdaleka ještě nepokročil tak daleko, abychom v dohledné době mohli počítat s jinými než spalovacími motory.

 

💡V případě nákladních aut se odhaduje, že v roce 2025 budou vozidla splňující normu Euro VI tvořit zhruba 57 % vozového parku v EU, ale starší vozový park bude představovat 77 % emisí NOx.

 

Automobilky správně tvrdí, že pokud bude norma Euro 7 tak přísná, jak předpokládá zveřejněný návrh, odčerpá jim to peníze, které by mohly investovat do elektromobility, se kterou už počítají. Stejně tak správně připomínají, že problém nepředstavují nová auta, které jsou tak technologicky na výši, že v podstatě fungují jako čističky vzduchu, ale spíše starý vozový park.

Jenže za to, v jaké situaci se dnes nacházíme, si automobilky tak trochu mohou i samy. Nechaly se uchlácholit tím, že když Komisi kývnou na konec spalovacích motorů v osobních autech a dodávkách (do roku 2035) a vydají se cestou elektromobility (navzdory tomu, co si přeje nemalá část jejich zákazníků), zajistí si odklad „euro sedmičky“ ad acta. Nebo alespoň její podstatné zmírnění. Jak ale vidno, šeredně se spletly.

V autobusové a kamionové dopravě technologický rozvoj zatím nepokročil tak daleko, abychom mohli počítat s jinými než spalovacími motory.

Obezřetnější přístup k výfukovým emisím tedy střídá brutální atak na všechny ostatní emise. Tento krok nemůže významně pomoct životnímu prostředí – a klimatu už vůbec ne. Naopak přináší řadu negativních důsledků.

Nyní existuje jediná naděje – že v Radě EU i v Evropském parlamentu převáží hlas rozumu, a návrh Komise se podstatně rozvolní. Zvěsti o tom, kdo z europoslanců by se mu měl věnovat, dávají tušit, že nakonec nemusí být tak zle. Zelení napříč frakcemi ale nespí a udělají všechno proto, aby dosáhli opaku. Zkrátka a dobře, s Euro 7 nás ještě čeká pořádný kouř.

---